Divadlo se v Končenicích hrálo mnohem dříve, než se ve vesnici začalo pomýšlet na založení jakéhokoli kulturního a osvětového spolku. Prví divadelní představení bylo v Končenicích sehráno v roce 1900, když zde ochotnická skupina Jana Taubera z Daruvaru uvedla hru Není v Praze nad legraci. Za 1. světové války zajížděli do Končenic s cirkusem, loutkovým divadlem a divadlem bratři Wagnerové z Vídně. Končeničtí se jim posmívali, že jsou komedianti, a to pojmenování zůstalo všem, kteří se ve vesnici pokusili hrát divadlo. Wagnerovi byli Češi a Končenice měli rádi. Jeden z nich se dokonce oženil s dcerou končenického krejčího Husáka.
K prvnímu pokusu o vlastní divadlo došlo v říjnu 1919, kdy se několik vesničanů rozhodlo založit ochotnický kroužek. Ještě před tím v tajnosti, protože pro něco takového nebylo ve vsi pochopení, připravili představení – hru Poklad, tragédii z vesnického života o třech jednáních. V prvním představení hráli Emil, Anna a Aloisie Husákovi, Ferdinand a Josefína Klubíčkovi, Alois a Baruška Francovi, Ivan Matušek, Gustav a Štěpán Piáskovi, Josef a Josefka Bitmánkovi a Ludvík Terešák. Cvičilo se v místnosti statkáře Modlyho. Terešák zařídil, aby se představení hrálo v hostinci jeho otce (dnes už zbouraný dům, byválá ,,Ráda,,). Bez ohledu na posměšky (předseda obecního úřadu jim dokonce řekl, že by měli nosit buben, až budou svolávat na tu komedii), byl úspěch divadla, které poprvé sehráli 18. ledna 1920, překvapivý. Divadlo se muselo opakovat v hostinci u Vaněčka (dnes dům Josefa Terešáka) a naposled v Tausově hostinci v Brestově.
Divadlo se hercům zalíbilo, přidali se další členové a s nacvičováním se pokračovalo. O založení divadelního kroužku se v Končenicích poprvé hovořilo na schůzi 6. září 1923. Podnět k tomu dali členové daruvarské besedy, kteří v té době pomáhali při přípravě her Viktorka a Románek na horách.
- prosince 1923 se konala ustavující schůze ochotnického kroužku, který se hned připojil k hasičskému spolku. Předsedou byl zvolen Josef Heřman, místopředsedou Václav Husák, jednateli Slávka Terešáková a Václav Burger, pokladní byli Gustav Piásek a Antonín Kárník, dekoratérem
učitel Ivo Malinarić a knihovníkem Josef Heřman.
října 1924 bylo v hostinci pana Koňáka sehráno už deváté divadelní představení, veselohra Ferdinand spí. Přítomen byl i československý konzul ze Záhřebu ing. Odon Pára. Brzy bylo zřejmé, že hasiči o spolupráci s ochotníky nemají zájem, a tak už v roce 1925 spolek mění jméno na dramatický kroužek Končenice, v roce 1926 na vzdělávací kroužek a v roce 1928 na divadelní odbor. Členy divadelní skupiny před rokem 1932 byli Sláva Terešáková, Karel Beneš, Alois Koňák, Standa Záhornický, Alois Terešák, Emil Husák, Franta Petrlík, Slávka Husáková, Jan Pavlík a další. Hostovalo se v Brestově, Velkých a Malých Zdencích. Po založení Besedy se divadelní odbor stal jednou z jejích složek. V tom období až do druhé světové války skupinu vedli Slavoljub Čapek, Vilém Čuchnil a Marie Svobodová a divadelní hry nacvičovali Svobodová, Anežka Grundová a Zdeněk Terešák. Poslední předválečné divadelní představení bylo sehráno 26. ledna, když členi Besídky venkovského dorostu sehráli hry Bejvávalo a Loupežníci na Chlumu. Veškerá činnost Československého svazu, besed a besídek byla 14. dubna 1941 zakázaná a o něco později byla zakázaná také činnost českých škol. Za války se divadla nehrála.
První povalečné divadlo se hrálo na posvícení 22. října 1944 v Piáskově hospodě. Mládež sehrála hru Švejk před soudem, režíroval Josef Matušek.
Divadelní skupinu potom vedli František Dvořák, Marie Husáková, Alois Křivský, Jan Rohlík, Miroslav Bílek, Jaroslav Franc, Zora Sigalová a Mirjana Varatová. Střídala se období, kdy divadelní ochotníci byli velmi aktivní s obdobími, kdy se v Končenicích divadlo téměř nehrálo.
Na první přehlídce krajanských divadelních skupin po domovinské válce 26.3.1994. v Lipovci se končeničtí ochotníci představili jednoaktovkou Telefon. Hráli Míra Sochorová, Jaroslav Havránek, Nenad Horák, Damir Tomášek, Alen Novotný, Miroslav Finěk, Goran Král a Daliborka Domenicaelová, režii měly Zora Sigalová a Věra Bartošová. Následovalo představení Jarní den, načež se skupina rozpadla.
Nová divadelní skupina byla při besedě založena 30. listopadu 1995, kdy český amatérský režisér Vladimír Dědek začal s ochotníky připravovat hru Námluvy. Následovaly další hry a řada vystoupení doma i v okolí, dokonce i České besedě Záhřeb. K počátečním šesti členům se přidali další a začala pracovat také mladší skupina. Na přehlídce krajanského divadla 4. dubna 1998 v Brestově pozval selektor Chorvatského sněmu kultury hru Ženich v hladu končenických ochotníků jako nejlepší hru přehlídky na státní festival divadelních amatérů ve Starém Gradu na Hvaru. Skupina velice dobře pracovala až do srpna 2007. Nastudovala desítku představení a jednou se zúčastnila státního festivalu, potom bohužel zanikla.
Členy poslední besední divadelní skupiny byli režisérka a vedoucí Věra Vystydová, členi Jasna Lukašová, Jiří Vystyd, Elenka Podsedníková, Zoran Hašpl, Alenka Prchalová, Zdenko Prchal, Petr Kárník, Vlatka Bartošová, Jenda a Kruno Lukášovi, Marie, Alfred a Ivo Selicharovi, Željko Podsedník, Ivana Bakunićová, Saňa Holínková a další.
Davor Ambroš